Vendulka Prchalová

Fragment, 2018

Mixtures, 2022

~nezřetelný šepot~

Slyšíš mě? Vím, že se pohybujeme, a často i točíme, v našich chaotických schématech myšlení. Narážíme na hranice vlastní divnosti a následně se je snažíme osahat a poznat. Ustavičně experimentujeme a hledáme cesty. K sobě i od sebe.

~hluboký nádech~

Nerozumím ti. Sami, a přece spolu, prožíváme stres, pocity odcizení a osamělosti. Užíráme se vleklou neschopností prožívat situace, z nichž bychom se měli těšit. Neustále dokola skloňovanou jedinečnost střídá střízlivě vyhlížející zaměnitelnost.

~ohlušující výkřik~

Vytrhuješ mě. Z denního snění i reality. Prožívám prudké návaly horka a zakouším fyzickou agresi bez bolesti. V neurčitém čase vibruji a následně tuhnu. Už se úzkostlivě nesnažím mít veškeré procesy pod kontrolou. Přihlížím jejich spontánním otiskům, odleskům i defektům zrcadlícím se v nejistotě a nedokončenosti. Chyba není rovna selhání.

~hlasitý výdech~

Poslouchám tě. Dynamiku v neustále se proměňujícím prostředí na okamžik střídají klid a harmonie. Rezonance věcí odráží vlastní přirozenost, časovost a neustálý pohyb. Vše kolem mě si sedá. Organicky vznikající vrstvy vidím v jiné ostrosti i hloubce. Jsou nedokončené a živé.

Mgr. Alena Kotyza pro Galerii Kuzebauch, 2023

TEP, 2016

~faint whisper~

Can you hear me? I know that we move, and often spin, in our chaotic patterns of thinking. We come across the limits of our own weirdness and then we try to touch and get to know them. We are constantly experimenting and looking for ways. To each other and from each other.

~deep breath~

I don't understand you. Alone, yet together, we experience stress, feelings of alienation and loneliness. We are consumed by a protracted inability to experience situations that we should enjoy. The ever-repeated uniqueness is replaced by sober-looking interchangeability.

~deafening scream~

You're ripping me out. From daydreaming and reality. I experience violent hot flashes and experience physical aggression without pain. At an indefinite time, I vibrate and then solidify. I no longer scrupulously try to control all the processes. I watch their spontaneous imprints, reflections and defects reflected in uncertainty and incompleteness. A mistake does not equal a failure.

~loud exhale~

I'm listening to you. Dynamism in an ever-changing environment is momentarily replaced by peace and harmony. The resonance of things reflects their own nature, temporality and constant movement. Everything around me is sitting down. I see organically emerging layers in a different sharpness and depth. They are unfinished and alive.

Mgr. Alena Kotyza for Kuzebauch Gallery, 2023