Luba BAKIČOVÁ

Luba Bakičová

Orange Attack, 2014

Oxymoron, 2009

„Sklo má úžasnou schopnost zachytit změny světla skrz čas a prostor, které jsou obvykle viditelné u finálních produktů. S betonem si však v každé situaci zachovává svoji vlastní strukturu a tvar. Chtěla bych poukázat na rozmanitost mezi těmito dvěma materiály. Křehké sklo působí jako aktivní složka a beton převezme roli hlavního statického zatížení objektu. Spojením betonu se sklem vzniká úžasná energie, které se snažím ve svém umění využít.“

Luba Bakičová se již v průběhu studií ubírala cestou proaktivního hledání charakteristického autorského rukopisu, nespokojila se se zaběhlým pohledem na sklo, s prověřenými technikami a postupy. Principiální výzvou se pro ni stalo hledání doposud neobjevených výrazových možností skleněného materiálu a provádění různých experimentů zaměřených na odhalování jeho skrytých vlastností. Posléze následovala další výzva – prověřování chování skla v kombinaci s jiným materiálem. Vsadila na spojení dvou matérií s naprosto rozdílnými fyzikálními vlastnostmi – žáruvzdorného betonu a skla. Betonové segmenty se v žáru pece slinou do pevného tvaru a vytvoří nosnou konstrukci, ze které vytéká sklovina. V určitém okamžiku dojde k ukončení tavení, tekoucí masa ztuhne. Tento moment je mnohem více výsledkem autorkou řízeného procesu než náhody. Sklo při uskutečňovaní svých tvůrčích záměrů pozvedává z pasivní hmoty na úroveň aktivního média - z tvarově i váhově podřízeného materiálu se mění na složku, která na sebe přebírá podpěrnou a vlastně i nosnou funkci. Fyzikální zákony a předpokládané chování použitých materiálů se tak „staví na hlavu“, křehká vytékající hmota nese pocitově na sobě celou váhu betonu, který se nad ní jakoby zlehka vznáší.

Márie Gálová, Czech Glass, Quo Vadis?!, 2021

Yes Name, 2017 - detail

“Glass has an amazing ability to capture changes in light through time and space that are usually visible in final products. With concrete, however, it retains its own structure and shape in every situation. I would like to point out the diversity between these two materials. Fragile glass actsa s an active component and concrete takes over the role of the main static load of the object. Combining concrete with glass creates an amazing energy that I try to use in my art."as an active component and concrete takes over the role of the main static load of the object. Combining concrete with glass creates an amazing energy that I try to use in my art."

During her studies, Luba Bakičová already followed the path of proactively searching for a characteristic author's handwriting, she was not satisfied with a familiar look at glass, with proven techniques and procedures. Her fundamental challenge was to search for hitherto undiscovered expressive possibilities of the glass material and to carry out various experiments aimed at revealing its hidden properties. Then another challenge followed – testing the behavior of glass in combination with another material. She bet on the combination of two materials with completely different physical properties - refractory concrete and glass. The concrete segments melt into a solid shape in the heat of the furnace and form a supporting structure from which the enamel flows. At some point, the melting will stop, the flowing mass will solidify. This moment is much more the result of an author-directed process than a coincidence. In the realization of its creative intentions, glass rises from a passive mass to the level of an active medium - it changes from a material subordinate in shape and weight to a component that takes on a supporting and, in fact, load-bearing function. The laws of physics and the assumed behavior of the materials used are thus "turned on their head", the fragile flowing mass feels like it carries the entire weight of the concrete, which seems to float lightly above it.

Márie Gálová, Czech Glass, Quo Vadis?!, 2021